Blog

Naše Coco Chanel je Bear Coat Shar pei. Je to taková specialitka mezi šarpeji, ale z mého pohledu je to, kromě té lví hřívy prostě šarpej. Se svojí typickou povahou a vrtochy.

Nedávno jsem zaslechla v parku hovor. Šly jsme se Chanel na procházku a míjely dvě ženy na lavičce. Navzájem si přizvukovaly.

Jednoho dne zazvonil telefon a na jeho druhém konci se ozvala Míša ze Šarpeje v nouzi, jestli bych něco nenapsala na blog pro spolek. Noooóó, to bych asi mohla, ale jak to pojmout? Už jsem psala příspěvky na fb o tom, jak se má Chanel (moje rodina je ta, která pozvala Chanel do svého života a nechala se od ní...

Kdo nás zná, tak poznal, že naše dvě obludy jsou povahou naprostý opak. Občas mě samotnou fascinuje, jak moc jsou rozdílné a přesto bez sebe nedají ránu. Shanny je velmi vyrovnaná, sebevědomá princezna, která cokoliv dělá, tak má dobře promyšlené a nikdy nejedná bezmyšlenkovitě. Je z ní fantastický pes a na vše má svůj nezlomný názor, až je to...

Původně jsem si myslela, že napíšu o tom jaké to je venčit dvě obludy v lese, ale počasí a jaro nás vyhnalo na zahradu a holky nutně musely pomáhat. Počasí již přeje práci na zahradě a tak jsem naložila holky, Piškotonosičku a jelo se rubat zahradu. Kdybych věděla co nás čeká, tak se do toho vůbec neženu a vyprdnu se na to....

Zkoušeli jste někdy holýma rukama nakrmit hladového krokodýla? Já ano, dva a to několikrát denně. Můj boj s krokoušema začíná hned ráno, protože je čas snídaně a holky se jí vehementně dožadují. Rozespalá se šourám do kuchyně, kde Shanny hledá misku a Nona mě štípe do zadku, abych pohnula prdelou, protože má hlad a chce snídat. Shanny rozespale...

Jednou za čas nastane výjimečný čas, který nesnáším já i mé holky. Je to velmi kouzelný čas, který vyžaduje důkladnou přípravu a následnou rehabilitační péči v rukou lékařů a procházkou v malebném Bohnickém areálu. Je to čas koupání!

Znáte ten pocit, když se Vás někdo zeptá "co je u tebe nového?" A vy odpovídáte, že nic. Tak takhle to mám s holkama a přitom každý den vznikne nějaký špek u kterého si říkám, že by stál za napsání, ale večer už si nevzpomenu. Ale dnes jsem si výjimečně vzpomněla na jeden takový špek.

Říká se o nás, že jsme národ pejskařů. Osobně si myslím, že nejen pejskařů a milujeme všechny zvířátka. Ve svém okolí znám málo rodin,, které nemají aspoň rybičku. Není tomu jinak i u nás doma, protože máme dvě šarpejí obludy, tři kočičí teroristy, dva axíky a tunu rybiček. Vždy jsme doma měli zvířátka a kočky zvyklé na život se psem....