Z deníku zoufalství - cestování

Jako správný tydýt jsem si říkala: jó budeme jezdit na výlety a cestovat se psem. Nikdy mě nenapadlo, že by to mohlo být i náročné. Vše fungovalo vždy skvěle až do chvíle příjezdu Nony. To začalo čisté zoufalství a já jsem z cesty autem unavená, že na nějaké trajdání nemám pomyšlení. Upřímně i zvažuji, že na prochajdu pošlu zbytek a já si chrupnu v kufru auta 😂

S příchodem psa musí člověk řešit i přepravu v autě a to je občas oříšek. Osobně jsem zvolila speciální pelech či autosedačka chcete-li. Dřív jsem měla sporťáka a tak přeprava v kufru nepřipadalo v úvahu. A tak jsem řešila zabezpečení na zadních sedačkách, protože sedačka je krátká a pes se na dlouhé cestě nemohl rozvalit. V pelechu má obrovskou plochu a nedrápe, neničí, nešpiní sedačku, je připoutaný a v případě nehody se neomlátí. Se změnou auta jsem zvažovala klec do kufru, ale potřebovala jsem univerzální řešení, protože aut máme víc a střídáme je.

Shanny nikdy neměla problém v autě a cestovala ráda, protože auto = jedeme na výlet. Naše cestování prostě fungovalo. Jenže přišla Nona a svět začal hořet, půda se propadat a lidé prchat do kostela.

Opět přišla otázka: jak sakra vozit dvě psiska? V kufru mám věci a systém s pelechem je vážně dobrý a nám vyhovuje, takže proč by to nemohlo fungovat i s černým satanem... Lidi já jsem tak blbá! Tak moc jsem se spletla! Celé by to dalo na slušnou grotesku.

Jdeme k autu: Shanny čmuchá a loudá se. Nona levituje nad zemí a otáčí hlavou kolem dokola. Lidé přecházejí na jiný chodník. Shanny začne mít hravou a okusuje Nonu. Nona okusuje Shanny a obě levitují. Ucítím slabý závan kadidla. Holky levitují a vydávají strašidelné zvuky. Lidé zatloukají okna. Shanny čůrá a země praská. Nona kaká a zemře vše živé v okruhu 20 km. Vůně kadidla zesiluje a já slyším latinu. Přicházíme k autu a já pláču, protože vím co bude následovat. Víte, jsou chvíle kdy se chci schoulit do klubíčka a mít králíčka a ne dvě pekelné potvory. Odemknu auto a obléknu si kombinézu na malování, takovou tu jednorázovou. Shanny si brousí drápky rohem z jednorožce a Nona kloktá krev z panen. Otevřu dveře a připravím pelech. Holky se šibalsky usmívají a já mám husí kůži. Vodítko od Nonity zaháknu na kouli u auta, protože první jde Shanny. Nona se rozhodne přeparkovat auto. Auto se pomalu pohybuje stejným směrem jako Nona. Shanny odmítá vyskočit do auta. Já ji zoufale prosím a tak zvedne přední tlapky do sedačky a čeká. Kolem Nonity se shlukují exorcisté. Shanny stále čeká. Jdu a zvednu Shanny zadní nohy a ona se milostivě posadí. Nonita pacifikuje bandu exorcistů a já je letím zachránit. Shanny se rozhlíží jako na trůnu a čeká. Nonu musím do auta vysadit, když to udělám, tak si vzpomene, že s exorcisty ještě není hotova a zkouší utéct. Rychlostí světla musím připoutat Nonu a to znamená: sundat Nonitu z hlavy, zastrčit do auta a rychle cvaknout. Pak stačí jen rychle zavřít dveře! Po úspěšném nakládání si sundám overal a otočím do sebe láhev rumu.

Cesta je celkem v pohodě, protože Shanny spí a Nona kouká ven. Mno v pohodě... Občas mě v autě zachvátí nával horka následovaný slzením a štípáním v nose: jedna si prdla! Když si prdnou obě, tak si lehce ublinknu a jedeme dál.

Čas vystoupit: to je část kdy jsem už naprosto vyčerpána a odevzdaně otevřu dveře se slovy: holky jdeme. Holky se silou tornáda vystřelí a opět levitují a věnují se plánům na ovládnutí světa a já se slzou v oku přemýšlím: jaké by to bylo, kdybych se zamkla v autě a nechala je venku....