Z deníku zoufalství - kočky

Říká se o nás, že jsme národ pejskařů. Osobně si myslím, že nejen pejskařů a milujeme všechny zvířátka. Ve svém okolí znám málo rodin,, které nemají aspoň rybičku. Není tomu jinak i u nás doma, protože máme dvě šarpejí obludy, tři kočičí teroristy, dva axíky a tunu rybiček. Vždy jsme doma měli zvířátka a kočky zvyklé na život se psem. Popravdě jsme nikdy neměli problém pes vs kočka.

Shanny své kočičky miluje a tulí se k nim. Když přijde domů, tak ji jdou kočky pozdravit a pomazlit. Dokonce spolu chrápou v posteli. Prostě idylka, ale vše změnila Nona. Ona totiž Nona nesnáší kočky. Původně jsem si myslela, že je prostě nezná a zvykne si. Ach, já se tak šeredně pletla. Ona je prostě vážně nesnáší a chce je zabít. A tak začaly naše zoufalé pokusy, které byly bezúspěšné a náš domov se rozložil na kočičí tábor a Nony tábor (Shanny pendluje jak zrovna chce). Tyto dva tábory dělí dětská zabrána, která se stala aktérem mnoha příhod a modřin.

Náš černý kocour je šéfem bandy a tak se po nějaké době rozhodl, že si svůj obývák vezme zpět. A jeho oblíbenou zábavou se stalo: vytočit Nonu a možná ji lehce zabit. Představte si 6kg černou kouli, která nemá strach a je ztělesněním čistého zla. Tenhle miláček se začne procházet kolem zábradlí a mňoukat. Občas to zabere a občas ne. Pokud ne, tak musí nasadit větší kalibr: přeleze zábranu a začne se procházet po baru kolem kuchyně, protože tam Nona nevyleze. Jenže Nona spí a neví o něm. Kocour sedí a s pohledem plným nenávisti přemýšlí jak to udělat. Sleze na gauč a čeká. Nona stále spí. Kocour naštvaně mňoukne, Nona spí. Kocour vytočený, že jeho taktika nezabírá, nasadí výraz ze kterého má strach i lední medvěd. Je dost vytrvalý a tak se rozhodne jednat: sleze z gauče a jde k Noně. Nona spí. Kocou smrdí pekelnou sírou a létají z něj jiskry nenávisti. Nona spí. Kocour ji mňoukne u hlavy a je na něm vidět, že je dobře připravený na následující melu. Nona se vzbudí a letí trhat kočičku. Jenže kočička to má doma v malíku a ona je na jeho hřišti. Kocour utíká přes zabradlíčko a Nona stále hrabe na místě, máme totiž plovoučku. Kocour se zatím zastaví těsně za zábradlím a čeká. Nona už běží.... letí hrnek čaje, letí koberec, letí telefon, ovladače, palma, deky.... Pak přijde rána jako blázen, to se totiž Nona namotala na špricliky v plné rychlosti. Pes leží a má kolem hlavy hejno kanárků a kocour naprosto spokojeně oblizne tlapky a jde spát, protože dnes má splněno a to velmi úspěšně. Nona na něj ještě chvilku blafe, ale jeho to už dávno nezajímá: dnes vyhrál a ani se nezapotil.

Tu zábranu byl čert dlužný i nám! Nedávno jsem si nesla peřiny na gauč, že se večer budu koukat na telku zabalená v peřinách a v nočkoši. S plnou náručí peřin se rozhodnu překročit zábranu (není vysoká), jenže Nona má hroznou radost a tak mě jde naproti s hračkou v tlamě. Překračuji zábranu a Nona se mě zamotá pod nohy. Nedá se nic dělat: jdu k zemi. Rozplácnu se na podlaze hubou do peřin a ještě se mi vyhrne nočkoš a já si parádně spálím prdel o plovoučku. V tu chvíli přiběhne nadšená Nona a utre si do mě mokrou hubu (vůbec netuším, kdy se stihla napít). Seberu brýle z podlahy, periny a omluvím se Noně. Shanny cele sleduje s pohledem naprostého zhnusení a opovrežení, pak počká až roztáhnu gauč, pripravim periny a ona se do nich zachumlá.

Jo je to fajn mít doma bitevní pole. 🤣 Ale budu upřímná: možná je to zdrojem spousty veselých příhod a pozorovatele to nesmírně pobaví, ale je to opravdu velmi náročné a happy end se pravděpodobně konat nebude, ale nevzdavam se. Proto prosím dobře čtěte inzeráty a velmi pečlivě zvažte, zda jste schopni to zvládnout. Není to jednoduché a je to občas hodně náročné, protože ne každou válku lze vyhrát a není to jen o kočkách. O Noně jsme nic nevěděli před jejím příchodem a věděli jsme, ze se to muže stát.