Z deníku zoufalství - zahradní trpaslík

Původně jsem si myslela, že napíšu o tom jaké to je venčit dvě obludy v lese, ale počasí a jaro nás vyhnalo na zahradu a holky nutně musely pomáhat. Počasí již přeje práci na zahradě a tak jsem naložila holky, Piškotonosičku a jelo se rubat zahradu. Kdybych věděla co nás čeká, tak se do toho vůbec neženu a vyprdnu se na to.

Shanny je specialista pro úpravu terénu a na zahradě má dvě místa, kde chce mít jezírka a tak tam velmi intenzivně kope. Kope s dost nepřítomným výrazem a nevnímá svět, možná bych měla zapřemýšlet nad exorcismem, protože si nejsem jista zda ji neposednul ďábel. Občas nevím, zda chce jezírko a nebo kope tunel a plánuje útěk s definitivním ovládnutím světa. Nedalo se nic dělat: díry musím zakopat. Vesele natáhnu gumáky a beru lopatu, mám takové divné mravenčení v zádech, ale úkol zněl jasně. Při rovnání první díry mám dost divný pocit, že mě někdo sleduje a mám nutkání utéct. U druhé díry se tento pocit značně zintenzivní a cítím pohled plný nenávisti. Když se ohlédnu, tak Shanny sedí a propichuje mě pohledem, popravdě jsem nabyla dojmu, že umřu pomalou a bolestivou smrtí. Propadnu panice, odhodím lopatu a utíkám. Nona okamžitě přiběhne a odtahuje lopatu na druhou stranu zahrady. Shanny naštvaně začíná znovu kopat. Když seberu odvahu a jdu ji odehnat, tak místo Shanny tam stojí zrzavá obluda ze které odpadávají kusy bláta a na mě jdou mdloby, protože tu obludu budu pak muset naložit do čistého auta a odvézt domů. Nona zatím odtáhla lopatu a našla hrábě, které začala také přemisťovat. Pohled na Nonu je dost komický, protože hrábě se jí zasekávají v trávě, ale ona to nevzdává a za mohutného funění je táhne pryč. Obě holky milují práci na zahradě a snaží se strašně moc pomáhat, ale občas to je spíš pro vztek, protože jejich pomoc je dost svérázná.

Mezitím se Piškotonosička rozhodne vyplet záhon na který přijde hrášek, ale toho si ty dvě všimnou a jdou ji pomáhat. Slyším zoufalé volání o pomoc a tak letím k Piškotonosičce, abych našla Shanny která se rochní v hlíně a Nonu, která se jí snaží ukrást motyčku z ruky! Když se dostatečně vyválím smíchy po zemi, tak to Nonu přestane bavit a jde na průzkum kompostu. Její průzkum kompostu znamená, že z něj tahá větvičky a cokoliv tam najde a roznáší to po zahradě. Má z toho hroznou bžundu, protože se ji snažím nahánět po zahradě a sebrat ji to. Jako poslední úlovek našla suchou rostlinu rajčete i s kořeny a nesla ji hrdě ukázat Tichému na dílnu, měl strašnou radost, že má hlínu na dílně a u motorek chcíplé rajské. Když už ji naháním asi po desáté, tak svůj boj vzdávám a jdu kopat díru pro zasazení třešně. Shanny se přidává a hrozně ji baví kopat díru, takže z celkem rychlého kopání díry je práce na půl dne, protože Shanny má jasnou představu o hloubce a velikosti takové díry. Bohužel Nona má zase představu o tom, kde třešeň má být a odtahuje stromek pryč. Zatím se Piškotonosičce daří dodělat záhon a vysadit hrášek, ale to zase neprojde bez povšimnutí zahradnic a pod rukama ji hrášek začínají vykopávat, protože je děsně zajímá co tam Piškotonosička zahrabává.

Když se nám povede zasadit i tu třešeň, tak zbývá zasadit rybíz, ostružiny, angrešt a udělat okrasný a bylinkový záhon. Rybíz, ostružiny a angrešt se nesou ve stejném duchu jako kopání díry pro třešeň, takže jsme pak všichni naprosto zmordovaní. Z posledních sil se rozhodneme udělat aspoň ten okrasný záhon, ale kdybychom věděli co nás čeká, tak se na to vyprdneme. Piškotonosička začne rýt místo pro záhon a já se vrhnu na vytahování a vymlácení drnů. Jenže to zaujme Nonu, která se rozhodne pomáhat a tak jako trhá hračky, tak se vrhne na drny. Ta pitomina vezme drn plný hlíny, škube ho jako hračku a utíká s ním po zahradě. Kdyby zůstala u jednoho, tak pohoda, ale ona takhle roznáší skoro každý druhý a tahá je i z kompostu. Záhon to je hodně veliký a tak drnů bylo moc a moc. Zahrada byla jako po výbuchu bomby, protože celá byla pokrytá rozházenými drny trávy a mezitím běhala spokojená Nona, která na svou práci byla evidentně hrozně pyšná. Shanny ta opět kopala svůj tunel a neřešila záhon. Tečičkou na dortu bylo, když holky zaujala mulčovací kůra, kterou ze záhonu začaly tahat v hubě a opět rozhazovat po zahradě. Pohled na ty dvě, jak mají hubu plnou mulče a oči jim září je k nezaplacení. Pohled na zahradu po dni jejich pomoci byl plný naší bolesti.